Život je strašně pomalé umírání
a smrt je spánkem bez přestání.
Mě se chce už dlouho spát,
ale vůbec mě nebaví umírat.

Další doznívání

18. listopadu 2013 v 20:25 | Havran |  ZATÍM JEN SKLÁDKA PŘED 2016 ( netříděné básničky z předtím)
Když už žiješ, tak třeba to tak má být - že se asi někdy možná nějaký důvod najde.






Bylo to o dlouhých nocích
a o krátkých dnech.
O lidech temnotě nápomocných,
O krvi na rukách i rtech.

Doufání a víra,
že se na lecos zapomíná,
že ta černá díra,
co se ve mě otevírá,
se časem zacelí.

Teď je to bez krve
a téměř čistý.
O jizvách,
ze kterých dá se čísti.

Ztrácím se v prázdných večerech,
i v tom že nevím nic o lidech,
že nikdo nic nezapomíná
a to hlavně já.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Je to k ničemu
a není to hezký,
když neumím
jazyk český...

-aspoň je to méně depresivní :)