Život je strašně pomalé umírání
a smrt je spánkem bez přestání.
Mě se chce už dlouho spát,
ale vůbec mě nebaví umírat.

Trochu samoty

9. října 2012 v 20:42 | Havran |  ZATÍM JEN SKLÁDKA PŘED 2016 ( netříděné básničky z předtím)
Občas se do mě zareje samota a trochu to bolí. Posledních pár dní to bylo hodně.

V tváři je vidět nepřítomnost ducha.
V chůzi jasná nejistota.
Sluchátka hrají tak akorát do ucha.
Oči se stočí ven z okýnka,
vidí tam někoho, co jejich paměť zná.
Jenže obejme jen paní samota
a šeptá, že je celá tvá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Je to k ničemu
a není to hezký,
když neumím
jazyk český...

-aspoň je to méně depresivní :)